print
Rok 1992: Poslední společný šampionát Čechů a Slováků

Padesátého šestého mistrovství světa v roce 1992 se zúčastnilo dvanáct týmů, které vytvořily dvě šestičlenné skupiny. V první skupině, hrané v Bratislavě, byli kromě ČSFR Norové, Francouzi, Rusové, Kanaďané a Švýcaři. Do druhé, pražské skupiny patřila Itálie, USA, Německo, Polsko, Švédsko a Finsko. Do play off postupovali z každé skupiny nejlepší dva týmy a tým na poslední příčce hrál o udržení. Bylo to úplně poprvé, kdy se vyřazovací systém objevil na světovém šampionátu.


Pro československé hokejisty znamenalo mistrovství roku 1992 poslední společné vystoupení na mezinárodní scéně. Od roku 1993 se týmy Česka a Slovenska setkávaly už pouze jako soupeři.

Reprezentační branku hájil Petr Bříza, jeho náhradníky byli Svoboda a mladičký Milan Hnilička. V útoku se skvěli Otakar Janecký, Otakar Lubina, Robert Lang a Richard Žemlička, záda jim v obraně kryli mimo jiné Richard Šmehlík s Drahomírem Kadlecem.
Kvalifikační skupinou, kterou jsme odehráli v Bratislavě, jsme prošli poměrně snadno. Nory jsme vyklepli 6:1, Francii 3:0, Kanadu 5:2 a Švýcary 2:0. Jedinými, kdo nám sebral body, byli Rusové, kteří nás porazili 2:4. 

Čtvrtfinálový los nám přisoudil Spojené státy, se kterými jsme si poradili 8:1. Semifinálovým soupeřem reprezentace ČSFR byli Finové. Po normální hrací době svítilo na tabuli 2:2 a tak přišly samostatné nájezdy. Protivník se do branky trefil dvakrát, naši hokejisté ani jednou. Do bojů o bronzovou medaili k nám přibyli Švýcaři, velké překvapení turnaje. Porazili jsme je celkem hladce 5:2 a mohli se tak radovat alespoň z bronzových medailí.

Tento kov se nám na začátku devadesátých let stal zřejmě osudným, protože jsme jej získali na ZOH v Alberville, na mistrovství světa ´89 ve Stockholmu, roku 1990 v Bernu i v roce 1991 ve Finsku.

Finále se tentokrát stalo čistě severským derby – o zlatou medaili a titul světových šampiónů spolu svedli bitvu týmy Finska a Švédska. Pohár z Prahy 1992 putoval do Stockholmu.

Rusové tentokráte skončili svoji pouť ve čtvrtfinále, byť pod velením Viktora Tichonova. Ruský hokej prožíval v té době krizi způsobenou velkým odlivem hráčů do zámoří, navíc měl Tichonov spory s mladíky v týmu, kteří se odmítali podrobovat jeho diktátorskému vedení.
Z našeho týmu byli do all-star zařazeni Musil se Švehlou, který byl zároveň označen i nejlepším obráncem.

Konečné pořadí: 1.místo Švédsko, 2.místo Finsko, 3.místo Československo.

Sestava mistrů světa - Švédsko: Söderström, Aslin, Algotsson, Kennholt, Blomsten, Sjödin, Stillman, Johansson, Esbjörs, Liimatainen, Sundin, Forsberg, Garpenlöv, Andersson, Nylander, Rydmark, Cärnbäck, Ottosson, Karlsson, Kjellberg, Huss, Larsson, Hensson.

Sestava Československa: Bříza, Svoboda, Hnilička, Jonák, Kadlec, Gudas, Švehla, Musil, Ščerban, Šmehlík, Jelínek, Janecký, Lubina, Rosol, Lang, Kašťák, Procházka, Reichel, Liba, Augusta, Hrbek, Žemlička, Veselovský. Trenéři: Ivan Hlinka a Jaroslav Walter.

Lenka Jiroutová

[ Back ]