Na přelomu dubna a května roku 1985 Praha opět hostila mistrovství světa v ledním hokeji. Do československého hlavního města se sjelo osm týmů, mezi nimiž nechyběl náš odvěký soupeř SSSR, Kanada ani USA. Již tradičními účastníky byly severské týmy Švédska a Finska, doplněné o SRN a NDR.

     
Trenéři domácího týmu, Luděk Bukač se Stanislavem Neveselým, to neměli snadné. Na ZOH v Sarajevu unikla Čechoslovákům zlatá medaile o fous – samozřejmě „díky“ sborné, se kterou jsme prohráli po vyrovnaném boji 0:2 – a na Kanadském poháru úplně propadli. U týmu se objevil značný pokles trénovanosti. A proto se vedení rozhodlo uspořádat soustředění v šumavském Zadově, kde dostali hráči pořádně do těla, ale byli výborně připravení. Své místo na lavičce si vybojoval i Vladimír Růžička, pozdější kapitán a vítěz ZOH v Naganu 1998. Ve výběru se objevilo devět hráčů HC Dukla Jihlava, proti čemuž se objevily námitky. Trenéři však věděli, že hráči vojenského celku jsou nejlépe trénovaní z celé ligy.

V přípravném utkání v Pardubicích jsme Švédům podlehli 2:4 a na hlavu vedení se sesypala další vlna kritiky. I další přátelská utkání naši prohrávali – porazil je Gottwaldov, znovu Švédsko i kombinovaný tým Jihlavy a Pardubic.

Z pohledu veřejnosti byl náš tým outsiderem. V základní skupině jsme však porazili Finy 5:0 a oba německé celky shodně 6:1. Následující zápas se nám nevydařil – podlehli jsme Spojeným státům 1:3. Naši útočníci jakoby měli v bruslích olovo. Hned po utkání si trenéři zvali jednotlivé hráče na pohovor a strávili noc plánováním sestavy. Že neházeli hrách na zeď se potvrdilo hned v dalším zápase: porazili jsme Švédy vysoko 7:2 a s Kanadou, posílenou o Maria Lemieuxe a Steva Yzermana, jsme remizovali 4:4.

Jenže se sbornou jsme prohráli 1:5 a do finálové skupiny se tak dostali až ze čtvrtého, posledního postupového místa. Tým Sovětského svazu nás čekal za necelých 24 hodin znovu. Jejich nejobávanější útočnou řadou byli Makarov – Larionov – Krutov, pověstní svými kličkami. A  i když byli Sověti celý zápas jednoznačně lepším týmem, povedlo se reprezentaci ČSSR porazit. Výrazně nám k tomu svojí hrubkou pomohl brankář Myškin. SSSR jsme deklasovali  2:1.

Vysokou výhrou 11:2 nad Američany jsme smazali zaváhání ve skupině a připravili je tak o boj o nejvyšší post.

Do finále jsme šli proti Kanadě, na turnaji zatím neporažené. Hrdinou večera se stal Jiří Šejba, kterého fanoušci chtěli z reprezentace původně vyhodit. Pardubický útočník totiž ve finále padesátého mistrovství světa zaznamenal hattrick a pomohl tak svému týmu k vítězství. Další gól přidal František Černík a do prázdné brány pečetil Jiří Lála. Kanaďany jsme porazili 5:3.

Konečné pořadí: 1.místo Československo, 2.místo Kanada, 3.místo SSSR.

Sestava Československa: Králík, Šindel, Kadlec, Hořava. Uvíra, Benák, Stavjaňa, Musil, Svoboda, Lukáč, Rusnák, Liba, Hrdina, Růžička, Richter, Lála, Pašek, Šejba, Válek, Kameš, Pivoňka, Rosol. Trenéři: Luděk Bukač a Stanislav Neveselý.

Lenka Jiroutová