Když se v roce 1978 konalo 45.mistrovství světa v Praze, srdce každého hokejového fanouška plesalo a ústa vyslovovala pouze jedno přání: zlatý hattrick! Národnímu týmu se podařilo vyhrát titul v Katovicích 1976 a obhájit jej i ve Vídni 1977. Kéž by zlatá éra neskončila a naši hokejisté pokračovali ve vítězném tažení právě na domácí půdě – to běželo hlavou příznivcům ledového sportu, novinářům i samotným hráčům.

Se zlatým týmem z Vídně se rozloučili brankář Dzurilla, útočníci Jiří Holík, Eduard Novák i Vincent Lukáč a obránce František Pospíšil. Trenéři Karel Gut a Ján Starší tedy povolali na post druhého brankáře Crhu, ze Sparty do obrany Zajíčka a do útoku Richtera. Ofenzívu posílili ostravský František Černík a jihlavský Josef Augusta.

Dočasným domovem po dobu šampionátu se našim hráčům stal opět motel Club v Průhonicích. Tedy stejný motel, ve kterém bydleli v roce 1972, při posledním pražském šampionátu. Ze zlatého týmu ´72 v reprezentaci zbyli však jen Vladimír „Lišák“ Martinec, Ivan „Hlína“ Hlinka, Jiří „Fakír“ Holeček a Machač s Bublou.

Cestu za třetím zlatem v řadě přijelo do Prahy Čechoslovákům znepříjemnit sedm týmů: Sovětský svaz, Kanada, USA, Finsko, NDR, Švédsko a SRN. Hrálo se každý s každým jednou, potom opět každý s každým ve skupinách o první až čtvrté místo a páté až osmé místo.

Turnaj jsme začali vysokým vítězstvím 10:0 nad NDR, ale vzápětí nás potrápili Finové. Po dvaceti minutách vedli 1:3, ale nakonec jsme je překonali: 6:4. Sveřepí seveřané poté překvapili výhrou 6:4 nad Kanadou. Kanaďané, jejichž mužstvo bylo nabito profesionály z NHL Dionnem, Marukem, Picardem či Bouchardem, s námi prohráli 5:0. Šokovaný prezident NHL  Ziegler složil domácímu týmu hned po zápase poklou: „Neznám na světě hokejové mužstvo, které by dnes večer Čechoslováky překonalo!“ USA jsme porazili poměrně snadno 8:3.

Další v pořadí byla obávaná sborná. Během prvních třiceti minut se za Treťajakova záda dostaly tři střely Františka Černíka, v půlce zápasu to však už bylo 3:3. V poslední třetině hosté znatelně polevili a v obraně se vytvořily skuliny, čehož naši využili a zvítězili 6:4.
Posledního protivníka, Švédsko, jsme porazili těsně 3:2 a do finálové skupiny postoupili neporaženi. Los určil hokejistům ČSSR Kanadu. Než se naši hráči stihli rozkoukat, svítilo ve třetí minutě na světelné tabuli 0:2. Nakonec jsme přece jen vzchopili a vyhráli 3:2. Poté jsme porazili Švédy jednoznačně 6:1.

Posledním mužstvem, které nám stálo v cestě na stupínek nejvyšší, byl opět tým Sovětského svazu vedený Viktorem Tichonovem. Podle výpočtů jsme mohli i prohrát, ale pouze rozdílem jedné branky. Na konci první třetiny bleskově projel naší obranou Balderis a zavěsil. Do šaten se týmy rozcházely za stavu 0:1. Ve druhé třetině to bylo 0:2 a ve třetí dokonce 0:3. Jiskřičku naděje vykřesal Ivan Hlinka gólem, kterým snížil na 1:3, ale i ta zhasla, když americký  sudí Pierce neuznal branku Martince. Jediný gól rozhodl o tom, že se sovětští hráči vrátili na trůn mistrů světa. Hráči i fanoušci vnímali stříbro jako neúspěch.

Zápas o třetí místo vyhrála Kanada nad Švédskem. Do all-star týmu šampionátu byli nominováni Čechoslováci Holeček, Bubla a Hlinka a Rusové Fetisov, Malcev a Kapustin. Jiří Holeček byl navíc vyhlášen i nejlepším brankářem mistrovství.

Konečné pořadí: 1.místo SSSR, 2.místo ČSSR, 3.místo Kanada.

Sestava mistrů světa: Treťjak, Paškov, Lutčenko, Fetisov, Vasilijev, Pěrvuchin, Cygankov, Biljaletdinov, Fjodorov, Michajlov, Petrov, Charlamov, Malcev, V.Golikov, A.Golikov, Balderis, Žluktov, Kapustin, Lebeděv, Makarov.

Sestava Československa: Holeček, Crha, Kaberle, Kajkl, Machač, Chalupa, Dvořák, Bubla, Zajíček, Martinec, Hlinka, Augusta, J.Novák, Ebermann, Richter, M.Šťastný, P.Šťastný, Černík, Nový, Pouzar. Trenéři: Karel Gut a Ján Starší.