Trenéři Pitner s Kostkou měli k dispozici téměř stejný tým jako na ZOH v Sapporu, které se konaly pár měsíců před šampionátem a kde skončili naši na třetím místě. Pocty reprezentovat se vzdal Josef Černý, který neunesl jízlivé poznámky fanoušků, pro které byl starý.

Praha žila snem, že budeme zlatí. O hokejisty, kteří přijali azyl kousek za hlavním městem v motelu Club v Průhonicích, bylo postaráno jako v bavlnce. Přístup k nim mělo jen omezené množství lidí, zakázaný vstup měly i rodiny hráčů a novináři.

Mistrovství světa se hrálo v jedné šestičlenné skupině dvoukolovým systémem. Švýcary jsme porazili 19:1 a 12:2, Němce vyprovodili shodně dvakrát 8:1 a Finy, kteří přijeli odčinit nepovedenou olympiádu, po náročných zápasech přehráli 5:3 a 8:3. O Švédech před šampionátem prosakovaly různé informace. Nejvíce se mluvilo o tom, že ani švédský hokejový svaz ani hráči nemají v lásce kouče Billa Harrise, jež byl posedlý myšlenkou vnutit Švédům kanadský styl hokeje. Seveřany jsme porazili 4:1 a 2:0.

Nejtvrdším oříškem byli hokejisté Sovětského svazu, kteří chtěli vyhrát mistrovský titul podesáté v řadě. Sborná, kterou vedl Vsevolod Bobrov, bývalý hokejový a fotbalový reprezentant SSSR, spolu s Pučkovem, si na nás věřila. Do stověžatého města přivezla tým, který budil v soupeřích respekt, možná i strach. V brance stál mladý, ale již tenkrát výborný Vladislav Treťjak, v obraně se tyčil Ragulin, útok zdobili Malcev, Charlamov, Michajlov, Petrov a další. V prvním zápase jsme s nimi remizovali 3:3, i když jsme v páté minutě vedli 2:0.

Hned na začátku druhého vzájemného zápasu ČSSR:SSSR vyvinuli hosté značný tlak, od naší branky se prakticky nehnuli. K zoufalství je přiváděl famózní Jiří Holeček, spoluhráči přezdívaný fakír. Co neletělo mimo, skončilo v jeho lapačce. Ke konci první třetiny se Martincovi konečně podařilo ujet sovětským obráncům a hned první střela skončila v síti. Vedli jsme 1:0! Za třicet sedm vteřin vystřelil Martinec podruhé. 2:0! Treťjak ani jeho spoluhráči nevěřili vlastním očím. Sborná poté snížila Mlacevem na 2:1. Vzápětí však Jaroslav Holík přidal třetí gól. Drama vrcholilo, když Charlamov snížil opět na rozdíl jediné branky, 3:2. Třicet vteřin před koncem odvolali trenéři sborné brankáře, ale nebylo jim to nic platné. Deset, devět, osm.. hodiny nad hlavami hráčů odkrojily poslední vteřiny.

Čechoslováci se po třiadvaceti letech stali opět mistry světa!

Jiří Holík na památný den vzpomíná takto: „Snad nikdy jsem ve svém hokejovém životě nebyl šťastnější, než po zisku svého prvního titulu mistra světa v Praze. Dokonce i s bráchou jsme si padli kolem krku!“

A Vladimír Martinec dodává: „Z památného utkání mi zůstaly pouze rukavice.  Kluci se mi na ně podepsali a dodnes je mám schované. Ale byl jsem ten večer neuvěřitelně šťastný.“

Do all-star týmu mistrovství byli novináři zařazeni Holeček, Machač a Pospíšil. Šestku nejlepších doplnili Malcev, Vikulov a Charlamov. Náš kapitán František Pospíšil byl direktoriátem oceněn jako nejlepší obránce šampionátu.

Konečné pořadí: 1. místo Československo, 2.místo SSSR, 3.místo Švédsko.

Sestava Československa: Holeček, Dzurilla, Machač, Pospíšil, Bubla, Hořešovský, Kužela, Tajcnár, Bednář, Klapáč, Jiří Holík, Jaroslav Holík, Kochta, Nedomanský, Haas, Martinec, Hlinka, Šťastný, Farda, Paleček. Trenéři: Jaroslav Pitner a Vladimír Kostka.

Lenka Jiroutová