print
Rok 1947: Vítězný únor

Během druhé světové války byl hokej a sport celkově to poslední, na co lidé mysleli. Ale jakmile se vrátil mír, byla tradice mistrovství světa po osmi letech opět obnovena. Prvního šampionátu po pádu Hitlera se ujala Praha poté, co se jej Londýn pouhé čtyři měsíce před akcí zřekl. Čtrnácté mistrovství světa a dvacáté páté Evropy se v československé metropoli konalo v období mezi 15. a 23.únorem.


Protože se přihlásilo pouze osm účastníků (kromě ČSR Švédsko, Rakousko, Švýcarsko, USA, Polsko, Rumunsko a Belgie), utvořila se jediná skupina, ve které hrálo se systémem každý s každým.

Praha, i když zničená válkou, nezklamala. Štvanice byla plná do posledního místečka, Československý rozhlas přenášel každý zápas. Posluchačům zprostředkovávali dění na ledě reportéři Josef Laufer, Mašlonka a Procházka. Trenérem našich byl naturalizovaný Kanaďan s českými předky Mike Buckna, který hrával za pražský LTC.

Naši hokejisté se, hnáni domácím publikem, překonávali. V úvodním zápase ukázali  pobaltskému Rumunsku, jak se hraje hokej: 23:1. Rakousko rozdrtili 13:5 a Švýcaři si odnesli prohru 6:1. V následujícím zápase lovil gólman Belgie puk ze své sítě celkem čtyřiadvacetkrát, náš Boža Modrý udržel čisté konto.

Zápas se Švédy se všeobecně bral jako malé finále. Na stadion dorazil dokonce sám prezident republiky Edvard Beneš se svými ministry. Spolu s několika tisíci diváků však museli přihlížet porážce 1:2. Nazítří všechny české deníky označily Švédy za jasné vítěze šampionátu a o českých hokejistech se mluvilo pouze ve spojení se slovem zklamání.
Šance, že bychom mohli ještě získat titul, byla pouze teoretická. Stačilo „jen“ aby Rakušané porazili Švédy. Tomu však v neděli odpoledne nevěřil ani největší optimista.

Zázraky se však stávají a 23.února roku 1947 se jeden stal: Rakousko zbavilo Švédy titulu výhrou 2:1 a naši hokejisté své prvenství potvrdili večerním zápasem s USA. Zvítězili 6:1 a o bod se stali světovými šampióny. Únor ´47 byl vítězným. Poprvé zněla na počest mistrů světa česká hymna a stoupala česká vlajka.

František Pácalt na mistrovství vzpomíná takto: „Měl jsem tu čest být kapitánem našich prvních mistrů světa. Když jsme vyhráli pražský šampionát, oslavy byly velkolepé. Vítězství nebylo jen naše, patřilo všem. I našim předchůdcům, kteří vždy bojovali stejně jako my, ale titul nezískali.“

Čechoslováci dovedli projevit svoji vděčnost našim jižním sousedům – jejich pokoje v hotelu Axa do večera zavalili dárky materiálního charakteru.

Konečné pořadí: 1.místo Československo, 2.místo Švédsko, 3.místo Rakousko.

Sestava Československa: Modrý, Jarkovský, Pácalt, Sláma, Pokorný, Šťovík, Trousílek, Toroják, Konopásek, Zábrodský, Roziňák, Bouzek, Stibor, Kus, Drobný. Trenér: Mike Buckna


Lenka Jiroutová

[ Zpět ]