Jedenáct světových šampionátů pod hlavičkou samostatné reprezentace má za sebou český národní hokejový tým. Výsledky jsou z celkového pohledu fantastické, počet čtyř zlatých medailí a třech bronzových hovoří zcela jasně. Žádná jiná země nebyla za tuto dobu úspěšnější. V každém z ročníků na sebe navíc upoutaly pozornost nějaký okamžik, událost, osobnost či později vydedukovaný fakt. Pohleďme na zajímavosti mistrovství světa z českého pohledu od třetího místa v Německu v roce 1993 po čtvrtou pozici o deset let později.

1993, 3. místo v Německu – budoucí trenéři
První samostatné mistrovství světa a hned medaile, pod kterou se podepsal trenér Ivan Hlinka. Právě z jeho „nejstaršího“ výběru vzešlo logicky nejvíce jeho budoucích kolegů. Hned trojice tehdejších držitelů bronzu v probíhající sezoně stála nebo stojí na lavičce některého z klubů dvou nejvyšších českých soutěží. Leo Gudas dělá asistenta Otakaru Vejvodovi staršímu v Berouně, Miloslav Hořava ještě nedávno vedl Karlovy Vary a Jiří Kučera společně s Františkem Přerostem šéfují odnedávna Plzni. Nejvýše to ovšem zatím dotáhl Antonín Stavjaňa. Po dřívějších angažmá u mužstev Zlína a Třince nyní působí jako asistent u národního týmu. Miloš Holaň s Jiřím Doležalem se navíc věnují mládeži.

 

1994, 7. místo v Itálii – neslavná účast Jágra se Strakou
Bezesporu největším tahákem šampionátu na jihu Evropy se stal příjezd dvou smíšků z amerického Pittsburghu. Jaromír Jágr s Martinem Strakou měli platit za hlavní hvězdy turnaje, leč nestalo se a dohromady vstřelili pouhý jeden gól. Výsledné sedmé místo namíchlo pozdějšího mnohonásobného vítěze různých trofejí v NHL natolik, že z něj dlouho nemohlo vyprchat a dokonce se o něm rozsáhle zmínil i ve své autobiografii. Kladenský rodák se na mistrovství světa objevil znovu až po osmi letech, Straka dokonce ještě o rok později – letos ve Finsku. Oba ale při „nápravné“ akci byli nejlepšími hráči reprezentace.

 

1995, 4. místo ve Švédsku – křest budoucího smolaře
Pod vedením koučů Luďka Bukače a Zdeňka Uhera dostala poprvé na světovém turnaji možnost ukázat se kladenská řada Otakar Vejvoda – Pavel Patera – Martin Procházka, která v dalších letech s jednou velkou změnou znamenala pro český národním tým velký přínos. Vrchol tohoto tria sice přišel už o rok později ve Vídni, zároveň byl tento turnaj ale jejich posledním velkým. Zatímco Patera s Procházkou mohli dál v klidu pokračovat v úspěšné kariéře s jinými parťáky (Vůjtek, Hejduk, Moravec ad.), Vejvoda, jehož poslední štací byl AIK Stockholm, se musel pomalu smiřovat s myšlenkou, že si už pořádný hokej nezahraje. Záhadná nemoc svalstva jej ubíjela natolik, že musel kariéru ukončit. Nyní žije se švédskou partnerkou střídavě v Čechách a na severu Evropy.

 

1996, 1. místo v Rakousku – Bukačovo kouzlo
Start medailové šestiletky a obrovský boom hokeje v České republice. Euforie. Jinak se fantastické zlato dovezené z Vídně označit nedá. Na lavičce podruhé za sebou stál jako hlavní trenér Luděk Bukač, který dovedl ještě tehdejší Československo v roce 1985 k posledním zlatým medailím. Získal slávu, byl obdivován, nazýván spasitelem, avšak ne na dlouho. Světový pohár o pár měsíců později a totální výbuch na něm mu setnuly hlavu. Podtrhly trpký konec trenéra, jenž dokázal po dlouhých jedenácti letech ukázat naší zemi, co je to stát na vrcholu. Nyní Bukač provozuje se synem vlastní hokejovou školu.

 

1997, 3. místo ve Finsku – nezapomenutelná bitka
Snad každému českému hokejovému fandovi se ještě dnes vybaví duel Česká republika – Kanada. Na turnaji nahradil nemocného Vejvodu u Patery s Procházkou Vladimír Vůjtek a vedli si náramně. Stejně tak tomu bylo i v duelu s Kanadou, který ovšem javorové listy neunesly a chtěly se prát. Jako oběť si drsní hoši vybrali právě Vůjtka, který po zákeřném napadení zezadu odnesl jejich snažení otřesem mozku. Své si odboxoval Jiří Šlégr, jenž se rázem stal miláčkem fanoušků. Tresty na naší straně i Vůjtkovo zranění zapříčinily, že český tým odjel domů „jen“ s bronzovými medailemi. Kanada šampionát vyhrála…

 

1998, 3. místo ve Švýcarsku – Čechmánek vs. Hnilička
Jedním z hlavních strůjců vsetínských vavřínů v extralize byl Roman Čechmánek. Měl ve své sbírce i zlato z Vídně, bronz z Helsinek a nyní měl být po roce opět jedničkou, jenže se ve Švýcarsku zranil a jeho místo převzal konkurent ze Sparty Milan Hnilička. Ten dokázal stejně jako jeho kolega vychytat bronz a navíc dostal příležitost i o rok později, kdy dosáhl na zlato. Čechmánek mu kryl záda a stejného úspěchu dosáhl poprvé jako jednička o rok později, kdy už Hnilička chytal v NHL. U posledního zlata je ale podepsán opět exsparťanský brankář. Oba muže navíc svedl sled výměn před letošní sezonou dohromady v Los Angeles. Souboj o místo v týmu vyhrál Čechmánek, který je i jinak, zatím, celkově úspěšnější.

 

1999, 1. místo v Norsku – Jan Hlaváč, střelec prvního zlatého gólu
Gól v prodloužení po systému dvou finálových zápasů rozhodl o zisku druhých zlatých medailí v samostatné české historii. Jeho střelcem byl Jan Hlaváč, jenž na celém turnaji těžil zejména ze spolupráce s dalším sparťanem Davidem Výborným. Cesta obou vedla později do NHL, avšak ta Hlaváčova byla a je o poznání klikatější. O střeleckých schopnostech musel nejprve přesvědčovat na farmě New York Rangers v Hartfordu. Druhá sezona v organizaci Jezdců už pro něho byla veleúspěšná, tím méně pochopitelný se stal trejd do Philadelphie, kde začalo jeho trápení a putování po Severní Americe. Přes Vancouver a Carolinu se ale dostal zpět do New Yorku, kde po boku českých kamarádů pomalu vzkvétá.

 

2000, 1. místo v Rusku – účtování se Slováky
Po rozdělení Československa k 1. 1. 1993 byli Slováci odsunuti až do C skupiny mistrovství světa. Trvalo jim pár let, než se dostali mezi elitu a v ní pak jen paběrkovali. Až rok 2000 přinesl obrat, dostali se do finále. Jenže v něm je čekal český tým, který je předtím v důležitých zápasech vždy porazil. Nejinak tomu bylo i ve finále šampionátu v Rusku. Konečný výsledek 5:3 zněl jasně a už od úvodu se zápas pro české barvy vyvíjel optimisticky. Vítězný gól dal Jan Tomajko. Slováci se dočkali zadostiučinění o dva a tři roky později, kdy si přivezli zlato ze Švédska a letos Čechům uzmuli bronz ve Finsku.

 

2001, 1. místo v Německu – David Moravec, střelec druhého zlatého gólu
Také při posledním zlatém úspěchu rozhodoval finále s Finskem gól v prodloužení. Jeho autorem byl vítkovický David Moravec – d´Artagnan nebo Vlasatá kometa, jak se mu přezdívá. Jeho branka byla výsledkem spolupráce s Paterou a Procházkou, kteří se tak naposledy podepsali pod vavřín Čechů na mistrovství světa. Moravec dlouho odolával zahraničním nabídkám, vlastně jen jednou šel vyzkoušet NHL do Buffala, které na něho mělo práva. Na šampionáty jezdíval z Vítkovic a vždy byl vidět nejen díky svým vlajícím kadeřím. Za necelých pět měsíců se bude chtít do Prahy a Ostravy na světový šampionát podívat určitě jako aktér ze štace v ruské Jaroslavli, kam jej letos zlákali.

 

2002, 5. místo ve Švédsku – návrat Jaromíra Jágra
Po dlouhých osmi letech měli příznivci hokeje možnost spatřit na světovém šampionátu nejzářivější hvězdu z Čech Jaromíra Jágra. Ten po problémech s pojištěním na turnaji nakonec startoval a jako kapitán předváděl oku lahodící výkony. Bohužel pro něho i celou zemi přes čtvrtfinále tým nedotáhl. Osobním představením ve Švédsku i pár měsíců předtím na olympiádě v Salt Lake City si rovněž řekl o prvenství ve Zlaté hokejce. Loňské mistrovství světa stálo hlavu trenéry Josefa Augustu s Vladimírem Martincem, kteří společně u týmu stáli při zisku posledních dvou zlatých medailích. V roce 1999 dělali asistenty Ivanu Hlinkovi.

 

2003, 4. místo ve Finsku – Lenerova premiéra
Start nové úspěšné éry, říkalo se o jmenování Slavomíra Lenera novým koučem reprezentace. Tím spíše, že si po svůj bok vybral zkušené praktiky Vladimíra Růžičku s Antonínem Stavjaňou. Jenže nestalo se a národní tým přivezl z Finska čtvrté místo. Nehrál špatně, ovšem podle známého klišé se na krásu historie neptá. Stejné trio koučů bude mít možnost na reparát v Praze, záležet ovšem bude na tom, jak se Lenerovi povede „ukecat“ zámořské hvězdy, aby na šampionát přijely. Lákadlo domácího pořadatelství je velké, avšak již letos se ukázalo, že poskládat vhodný tým není vůbec jednoduché…

Lukáš Vrkoč, spolupracovník OV MS 2004