Prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel a předseda výběrové komise IIHF Síně slávy Walter L. Bush Jr. zveřejnili dvanáctičlenný seznam, jehož členové budou v roce 2004 uvedeni do Síně slávy IIHF.

 

Dvanáct členů „ročníku 2004“ je rozděleno do tří kategorií:

Budovatelé: Mike Buckna (Kanada), Ladislav Horský (SR), Tsutomu Kawabuchi (Japonsko), Miroslav Šubrt (ČR).

Hráči: Rudi Ball (Německo), Vitalij Davydov (Rusko), Lou Nanne (USA), Ronald Petterson (Švédsko), Nikolaj Sologubov (Rusko), František Tikal (ČR).

Rozhodčí: Ove Dahlberg (Švédsko), Jurij Karandin (Rusko).

Uvedení do Síně slávy IIHF se uskuteční v průběhu mistrovství světa 2004 v Praze, přesné datum bude zveřejněno později.

Síň slávy IIHF byla založena v roce 1997 a momentálně je jejími členy 119 hokejových velikánů z 20 zemí.

 

Kdo jsou noví členové Síně slávy?

Mike Buckna (Kanada): Známý jako „otec československého hokeje“. Buckna, který pochází z Kanady, působil jako trenér a šéf Československého hokejového svazu v období jeho rozvoje v polovině 20. století. Jako trenér dovedl československý tým k prvním zlatým medailím na mistrovství světa v roce 1947.

 

Ladislav Horský (Slovensko): „Inventář“ československého hokeje. Po odehrání 150 zápasů, v nichž vstřelil 71 gólů, se dal na trenérskou dráhu. Tým Československa vedl 18 let, deset let působil ve Slovanu Bratislava. Tři roky trénoval v Německu a svoji trenérskou kariéru zakončil na Univerzitě ve Wisconsinu.

 

Tsutomu Kawabuchi (Japonsko): Hokejový inovátor v Japonsku. Pomohl organizovat první asijsko-oceánský šampionát v historii, byl zodpovědný za ženský hokej a olympijský turnaj v Naganu 1998. Výrazně přispěl k tomu, že se z Iwakuragumi Clubu stal jeden z nejlepších v Japonsku. Sám v tomto klubu hrál a trénoval téměř 20 let.

 

Miroslav Šubrt (Česká republika): „Miro“ je nejdéle pracujícím vysoce postaveným představitelem hokejového světa. V mezinárodních kruzích se pohybuje od roku 1953. Jeho příběh dokumentují čísla: Od roku 1996 působil ve funkci viceprezidenta IIHF a pracoval na každém kongresu IIHF od roku 1956. Byl předsedou více než 70 turnajů IIHF a zúčastnil se dvanácti zimních olympijských her. Na ZOH 2002 obdržel řád MOV.

 

Rudi Ball (Německo): Od roku 1928 do roku 1952 vyhrál osmkrát titul německého šampiona (1928 – 1944), dvakrát hrál za Německo na zimních olympijských hrách (v letech 1932 a 1936) a čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa (v letech 1930 – 1938). Ball zemřel v roce 1975.

 

Vitalij Davydov (Rusko): V průběhu celé své kariéry působil pouze v jediném klubu, Dynamu Moskva. V letech 1957 – 1973 v jeho barvách odehrál 548 zápasů. Dres ruského národního týmu oblékl ve 196 utkáních, devětkrát vyhrál titul mistra světa a je trojnásobným olympijským vítězem. Jako trenér pracoval v Dynamu Moskva a u ruského juniorského týmu.

 

Lou Nanne (USA): Svoji dlouholetou kariéru v americkém hokeji odstartoval jako kapitán olympijského týmu v roce 1968 a ve stejné funkci působil také v letech 1975 a 1977 na světových šampionátech. Několikrát byl jmenován generálním manažerem amerických národních týmů. Jedenáct let hrál v týmu Minnesoty North Stars NHL, ve které si připsal na konto 239 bodů a později stal se generálním manažerem North Stars.

 

Ronald Petterson (Švédsko): Ve Švédsku známý jako „Sura-Pelle“ odehrál šestnáct sezon a získal dva národní tituly. Jeho bilance na desíti světových šampionátech čítá dvě zlaté medaile, tři stříbra a dva bronzy. Ze tří olympijských startů (v letech 1956, 1960, 1964) získal jednu bronzovou medaili. Za národní tým odehrál 252 zápasů, což jej radí na třetí místo v historických tabulkách. Zranění z prosince 1967 mu zabránilo ve startu na čtvrtých olympijských hrách v řadě v roce 1968 a donutilo jej ukončit kariéru. Ve Švédsku je kultovní hokejovou osobností.

 

Nikolaj Sologubov (Rusko): Do organizovaného hokeje se dostal až ve svých pětadvaceti letech, když hrál za CSKA Moskva. S národním týmem hrál na šesti světových šampionátech a z každého si přivezl medaili. Ve sbírce má také dvě zlata ze zimních olympijských her. Zemřel v roce 1988.

 

František Tikal (Česká republika): Tikal odehrál v domácí lize 370 zápasů, v nichž vstřelil 80 gólů. V letech 1960 a 1964 startoval na zimních olympijských hrách, z druhých z nich si odvezl bronzovou medaili. Z mistrovství světa (v letech 1957 – 1960 a 1963 – 1967) má šest medailí (dvě stříbra a čtyři bronzy). Kariéru zakončil jako trenér Polska a Československa. Ve své éře byl považován za jednoho z nejlepších obránců v Evropě.

 

Ove Dahlberg (Švédsko): Je považován za nejlepšího švédského rozhodčího v historii. Základem jeho úspěchu byla hráčská kariéra, v průběhu které odehrál také dvě utkání za švédský národní tým v roce 1954. Působil i jako rozhodčí ve fotbale (vedl kvalifikační utkání na MS). Bylo zvykem nasazovat ho na nejtěžší utkání, jako například zápasy Československa a Sovětského svazu v druhé polovině šedesátých let. Pískal také zápasy Sovětského svazu proti Kanadě v rámci Summit Series v roce 1972 a rozhodoval také na prvním Kanadském poháru v roce 1976. Zemřel v roce 1997.

 

Jurij Karandin (Rusko): Karandinova sedmadvacetiletá kariéra v roli zápasového delegáta zahrnuje 268 mezinárodních utkání a 876 zápasů na ruských šampionátech. Zúčastnil se deseti mistrovství světa, dvou světových šampionátů hráčů do 20 let a jednoho hráčů do 18 let. Karandin působil jako funkcionář na zimních olympijských hrách v letech 1982 a 1984 a na dvou Kanadských pohárech.

 

Kompletní biografie jsou k dispozici na www.iihf.com

 

Kontaktní osoba pro další informace:

Szymon Szemberg
IIHF Information & Media Relations Manager
Brandschenkestrasse 50, 8002 Zürich, Switzerland
Telefon: 00 41-1-562 22 75

Fax: 00 41-1-562 22 39

szemberg@iihf.com