Poslední světový šampionát se na území dnešních Čech a Moravy, tehdejšího Československa, uskutečnil před jedenácti lety. V roce 1992 hostilo nejlepší týmy planety vedle Prahy ještě slovenské hlavní město Bratislava. Domácí výběr vybojoval bronzové medaile a věřte nebo ne, na jeho soupisce bylo tehdy hned deset hokejistů, kteří ještě dnes pokračují v aktivní kariéře v nejvyšších soutěžích na celém světě. Osudy měli rozdílné, někdo po mistrovství reprezentační dres, jiní naopak rýžovali jednu zlatou medaili za druhou a klidně se v nominaci Slavomíra Lenera mohou objevit i v dubnu, kdy v Praze a Ostravě začíná další světový šampionát. Podívejme se tedy, kde dnes působí a co mají za sebou tito vytrvalí hokejisté.

PATRIK AUGUSTA (* 13. 11. 1969)
Syn bývalého reprezentačního kouče Josefa Augusty ihned po mistrovství odešel za oceán, kde se zkoušel probít do sestavy Toronta. Podařilo se mu to na dva zápasy v sezoně 1993/94. Stejně úspěšný byl později i ve Washingtonu. Jinak odehrál mnoho let na farmách těchto celků a několikrát se dostal i do All Star výběru nižších zámořských soutěží. Na konci milénia se vrátil do Evropy, konkrétně do Německa. Dva roky vydržel ve Schweningenu, stejný počet v Krefeldu a od letoška hraje za Hannover. Vydařilo se mu zejména poslední play off, kdy byl nejpoctivějším nahrávačem. U západních sousedů je uznávaným hokejistou. 

PETR BŘÍZA (* 9. 12. 1964)
Na domácím šampionátu působil už jako krajánek, když oblékal dres finského klubu Lukko Rauma. Ve stejném týmu vydržel ještě sezonu, než přesídlil do německého Landshutu. Zde strávil šest let, v nichž jezdil i na reprezentační akce. Ve sbírce má i další světový bronz z roku 1993 a cenu pro nejlepšího brankáře ze stejného mistrovství. Od sezony 1999/00 působí ve Spartě, s níž získal dva mistrovské tituly. Letos měl nakročeno k velkému comebacku na světový šampionát, ale kouč Lener jej do Finska nakonec nevzal. Proto na národní tým zanevřel, nechce o něm ani slyšet a soustředí se na výkony v extralize.

MILAN HNILIČKA (* 25. 6. 1973)
Po zázračné sezoně na Kladně se ještě jako junior dostal na šampionát v pozici gólmanské trojky. Ihned po jeho skončení zamířil do zámoří, kde se čtyři sezony potuloval po nižších soutěžích. V roce 1996 se vrátil do Kladna, leč dlouho nevydržel a po výborných výkonech přestoupil do Sparty. Odtud už byl jen krůček do reprezentace a začátek medailových žní. Olympijské zlato z Nagana v pozici náhradníka je nejcennější, i když se na dvou prvních místech z mistrovství světa podílel aktivně. Od sezony 1999/00 a příchodu Petra Břízy do Sparty chytá v zámoří. Daří se mu střídavě. Po krátkém působení v New York Rangers zažil slušné období v Atlantě, kde ale také poznal slabší chvíle. V létě byl vyměněn do Los Angeles, ale pozici dvojky za Romanem Čechmánkem zatím nevybojoval a zápolí na farmě. Z ní se na šampionát v České republice těžko dostane.

OTAKAR JANECKÝ (* 26. 12. 1960)
Už v době šampionátu působil v barvách Jokeritu Helsinky a v jeho službách zůstal až do konce sezony 1998/99. V roce 1994 reprezentoval na velké akci naposledy. Jako "žolík" získal bezpočet vavřínů v základní části finské ligy i v play off, čímž skvěle připravil půdu pro další české hráče v této soutěži. I on má zásluhu na pozdějších výborných výkonech Čalouna, Židlického či Kucharčíka. Ještě před návratem do Pardubic zkusil štěstí na předměstí finské metropole v Blues Espoo. Dnes je mu dvaačtyřicet let a v extralize zdaleka nehraje druhé housle. Trenér perníkářů Říha jej využívá občas i jako obránce, takzvané torpédo. Poslední mistrovství světa ve Finsku komentoval pro Českou televizi jako znalec místního prostředí. Dá se očekávat, že jako spolukomentátor obohatí i přenosy z Prahy a Ostravy.

ROBERT LANG (* 19. 12. 1970)
Když odpočteme dvě roční přestávky, které strávil v Litvínově a Spartě, hraje celou dobu v Americe. Rodnou zemi nenavštívil už pěkných pár let a spokojeně žije s manželkou Jennifer a dva roky utajovaným potomkem za mořem. V reprezentaci stihl sebrat dvě zlaté medaile - jednu z olympiády, druhou z mistrovství světa (1996) a jeden bronz ze světového šampionátu (1997). V NHL vystřídal dresy Los Angeles, Bostonu, Pittsburghu a nyní kroutí druhou sezonu za Washington, kde čas od času dělá centra Jaromíru Jágrovi. Pokud Capitals nepostoupí do Stanley Cupu a on bude chtít, národní tým jím pro Prahu a Ostravu nepohrdne.

LADISLAV LUBINA (* 11. 2. 1967)
Před nedávnem oslavil osmistý start v extralize a nic nenasvědčuje tomu, že by měl končit, tím spíše, že si v září zahrál v reprezentaci v rámci Euro Hockey Tour. S velkou pravděpodobností se stane rekordmanem mezi hokejovými vytrvalci. K tomu musí předběhnout Rudolfa Suchánka, jenž zakončil kariéru. Občasné nasazování po bok hvězdného Jiřího Dopity rovněž potvrzuje, že je na tom výkonnostně stále dobře.  Po mistrovství světa v Praze a Bratislavě působil až do konce sezony 1995/96 v Německu. Jedině v případě výjimečných extraligových výkonů, má teoretickou naději na účast na nadcházejícím hokejovém vrcholném podniku.

ROBERT REICHEL (* 25. 6. 1971)
Po Haškovi s Jágrem zřejmě největší česká hvězda posledních let. Jako kapitán dovedl národní tým ke třem zlatým medailím z mistrovství světa. Samozřejmě má i zlato z Nagana. Hvězdnou kariéru přitom nastartoval v Kanadě, kde mu byl šitý na míru styl hry Calgary. V době, kdy se nemohl domluvit v NHL na smlouvě, se s chutí vracel do Evropy. Nejprve dvakrát do Německa, kde v dresu Frankfurtu tvořil rekordy (kanadské body, nahrávky), a později po působení v New Yorku Islanders a Phoenixu také na dvě sezony do Litvínova. Předloni jej zlákalo Toronto, kde ale až nyní dostává obstojný čas na ledě. Rozený reprezentant, vždy je pro tým přínosem. Naposledy přijel do Finska unavený, přesto patřil mezi nejlepší hráče turnaje. Zaujal nasazením, takových hráčů jako je on, není nikdy dost. A Slavomír Lener to ví…

BEDŘICH ŠČERBAN (* 31. 5. 1964)
Tvrdý obránce přezdívaný "Motorka" a držitel Zlaté hokejky z roku 1991 vyměnil po "československém" šampionátu Finsko za Švédsko a čtyři roky působil v Brynäs. V sezoně 1996/97 hrál za Jihlavě a Vsetíně, takže má ve sbírce zásluhu na titulu mistra ligy. Od dalšího ročníku už ale zmizel do Německa a zároveň z očí české hokejové veřejnosti. Tři roky hrál za Essen, který byl jakousi českou kolonií, pak přesídlil do Freiburgu, s nímž na jaře postoupil do elitní soutěže a kroutí tak další sezónu, v níž si nevedl vůbec špatně, jenže si zlomil kotník a bude pár týdnů pauzírovat. Novými spoluhráči jsou mu mj. Jiří Zelenka a Petr Kořínek.

OLDŘICH SVOBODA (* 28. 1, 1967)
I Břízův náhradník působil ve Finsku, přesněji v týmech Pelicans Lahti a Hermes Kokkola až do sezony 1996/97, kdy se vrátil domů a v dresu Českých Budějovic se stal ihned nejlepším gólmanem ligy. V reprezentaci se však už neobjevil. Na konci minulého století vyzkoušel německou ligu, ale jeho kariéru zde přibrzdilo záhadné selhání organismu. Do velkého hokeje se vrátil ve Znojmě, avšak tento tým musel v minulém ročníku předčasně opustit za prapodivných okolností. Štěstí zkoušel v ruském Permu a v probíhající sezoně hájí branku Liberce.

RICHARD ŽEMLIČKA (* 13. 4. 1964)
Ještě čtyři roky (s krátkou pauzou ve Spartě) si odkroutil u západních sousedů (Freiburg, Eisbären Berlín, Sachsen) a znovu se upsal svému milovanému klubu, s nímž získal dva mistrovské tituly. Na "S" nedal dopustit, odevzdal mu všechno, až byl v rámci čistek poslán do Litvínova. Se svým osudem se těžko srovnával, chtěl s hokejem praštit. Neučinil tak a chemiky i v devětatřiceti letech táhne nejen jako kapitán. Zkušeností má k nezaplacení. Od posledního šampionátu v naší zemi jel na tento podnik reprezentovat ještě čtyřikrát a vytěžil dvě bronzové medaile. Zúčastnil se i olympiády v Lillehammeru.

Lukáš Vrkoč, spolupracovník OV MS 2004