Rekordní počet dvanácti nováčků přivezl do ruského Petrohradu trenér Josef Augusta s malými šancemi na obhajobu světového titulu z norského Lillehammeru. Do Ruska se nechtělo některým hvězdám ze zámořské NHL, kádr poznamenala zranění a uznávaného trenéra Ivana Hlinku vystřídal na lavičce pro mnohé nevýrazný Augusta. Okleštěný český tým se však v nepříliš hostinných ruských podmínkách semkl kolem dvou uznávaných vůdců, Roberta Reichela a Jiřího Dopity a i když nepředváděl právě oku lahodící hokej, taktikou, účelností i trochou štěstí dokázal podruhé za sebou triumfovat.

Navzdory střízlivým očekáváním prošli Augustovi svěřenci turnajem bez většího klopýtnutí. Po „povinných“ výhrách nad Nory 4:0 a Japonci 6:3 udolali 2:1 i ambiciózní Kanadu. V osmifinálové skupině sice po jasném vítězství 9:2 nad Italy neudrželi nadějné dvougólové vedení s Finskem a prohráli 4:6, ale následná výhra 6:2 nad silným výběrem Slovenska je posunula vstříc relativně snadnému čtvrtfinálovému soupeři, Lotyšům. Hokejisté pobaltské republiky se sice drželi houževnatě, ale tři rychlé branky v polovině zápasu jejich odpor přece jen zlomily a po výhře 3:1 postoupili do semifinále Češi.

V něm čekal český výběr už podruhé na turnaji celek Kanady. Byla to vyčerpávající bitva do posledních vteřin. Kanaďané bleskově odpověděli na náš vedoucí gól a brankář Theodore vychytal i sólové nájezdy Roberta Reichela, Davida Výborného a Václava Varadi. Osm minut před koncem ale kapitán Reichel chytře využil jeho zakrytého výhledu a šťastnou trefou rozhodl, že Češi budou hrát podruhé za sebou o zlato.

Ve finále náš výběr čekal velmi překvapivý protivník – celek Slovenska, který napřed ve čtvrtfinále senzačně pokořil do té doby suverénní USA a v semifinále přehrál i obhájce stříbra Finy. Český celek nastupoval do finálového duelu dvou týmů bývalé federativní republiky notně unaven a připraven o jeden z pilířů obrany Františka Kaberleho, který nedohrál semifinále po likvidačním faulu Kanaďana Bertuzziho. Trenér Augusta totiž téměř celou vyřazovací část šampionátu odehrál jen na tři pětice, což byl při ohromné zátěži hráčů během několika dnů riskantní tah.

Slováci se před duelem s úřadujícími mistry světa, které na velkém světovém turnaji ještě nikdy neporazili, netajili sebevědomím. Očekávání celého národa ale nezvládli a pykali za to. Během 13 minut inkasovali tři góly a o výsledku finále se zdálo být rozhodnuto. O přestávce se ale slovenský tým oklepal a v následujících minutách Čechy jednoznačně přehrál a přestřílel. Na skvělého Romana Čechmánka v brance, nejlepšího gólmana šampionátu, však vyzrál pouze jednou v přesilovce. Přestávkový oddech využil ke čtvrtému gólu Jan Tomajko, ale pak se zase začali prosazovat proti české únavě rychlonozí slovenští útočníci. Dvě minuty před koncem snížil kanonýr Miroslav Šatan už na 3:4 a nabuzení Slováci byli krůček od vyrovnání. Jejich zoufalý nápor ale ukončil symbolicky český kapitán Robert Reichel. Václavem Prospalem vybojovaný puk poslal nekompromisně mezi betony brankáře Lašáka a Češi mohli oslavovat druhý titul v řadě.

Mistři světa 2000 – brankáři: Roman Čechmánek, Dušan Salfický, Vladimír Hudáček. Obránci: František Kučera, Michala Sýkora, Petr Buzek, František Kaberle, Martin Štěpánek, Ladislav Benýšek, Radek Martínek. Útočníci: David Výborný, Jiří Dopita, Jan Tomajko, Václav Varaďa, Pavel Patera, Martin Procházka, Václav Prospal, Robert Reichel, Tomáš Vlasák, Martin Havlát, Michal Broš, Petr Čajánek, Martin Špaňhel. Trenéři: Josef Augusta, Vladimír Martinec.