HISTORIE

V Rusku se na první hokejové krůčky čekalo hodně dlouho - lední hokej se na území Sovětského svazu rozšířil až ve třicátých letech minulého století. Do té doby tam ovládal tuto sportovní oblast hokej s míčkem, který ještě ani dnes není úplně mrtvým sportem, přesto musel ustoupit do pozadí. První oficiální organizace, sdružující hokejisty patnácti zemí Sovětského svazu, byla založena až po druhé světové válce, Všesvazová sekce hokeje SSSR vznikla v roce 1946. V témže roce se odehrály první zápasy mistrovství republiky a Rusové se začínali učit. Učili se především od hráčů tehdejšího Československa, v roce 1948 se do Moskvy ke třem zápasům vydal tým LTC Praha. Jednou vyhrál, jednou remizoval, jednou prohrál, ale především přivezl řadu zkušeností a cenných poznatků. Rusové byli hodně učenliví, k talentu přidali i fyzickou dřinu a už po dalších šesti letech nastoupili k prvnímu mezistátnímu zápasu v historii. Bylo to v roce 1954, soupeřem bylo Finsko, a výsledek? 3:1 pro "sbornou". První vítězství jako by předznamenalo další bohatá léta, během kterých nemohl zbytek hokejového světa na jedné straně přijít nezdolnému soupeři na jméno, ale zároveň na druhé straně jeho výsledky i hru obdivoval. O tom, jakým způsobem se Sovětský svaz do světové špičky prosadil, se dodnes vypráví řada nejrůznějších historek. Faktem ale zůstává, že hráčům nechyběla touha prosadit se ani odhodlání vypracovat své dovednosti takřka za každou cenu. Ruští trenéři se velmi rychle naučili to, co předávali hráčům i jejich kolegové v dalších zemích, přidali k tomu dávku tvrdosti a někdy i nadlidskou fyzickou dřinu, a namíchali téměř dokonalý hokejový koktejl. Jména jako Tarasov nebo Tichonov hráče trochu strašila, ale byla zároveň i zárukou toho, že z hráče skutečně vyroste prvotřídní hokejista. Síla sovětského hokeje se stmelovala i v ligových klubech, ve kterých se kádry měnily minimálně. V Sérii století to poznalo i zámoří, které proti Sborné postavilo v prestižních zápasech to nejlepší, co mělo k dispozici, přesto nedokázalo podceňované Evropany výrazně přehrát. Historie sovětského hokeje byla plná zlatých medailí a velkých úspěchů, ale na přelomu osmdesátých a devadesátých let přišel útlum. Po rozpadu socialistické federace hráči začali přemýšlet o výdělcích v zahraničí, které pro ně byly do té doby prakticky nedostupné, a i když talentů neubývalo, s reprezentačním týmem to šlo od deseti k pěti. Pro trenéry bylo hodně těžké dát dohromady kvalitní výběr, když po nejrůznějších evropských ligách nebo v zámoří měli i přes pět stovek kvalitních hráčů. Navíc ti, co přijeli, mnohdy nedokázali zapomenout na navyklé manýry hvězd a těžko stmelovali tým. V posledních deseti letech získalo Rusko na mistrovství světa jen jedinou medaili, což fanoušci nelibě nesli. Oslava naopak vypukla po skončení Olympijských her v Naganu, kde se tým složený převážně z hráčů NHL dal dohromady nejen na ledě, ale i v zákulisí - a nebýt Dominika Haška v brance Českého týmu a Svobodovy střely od modré, mohlo z toho být třeba i další zlato. Titulu se v roce 2002 v Pardubicích a v Hradci Králové dočkala aspoň reprezentační dvacítka, která potvrdila, že v mládežnických kategoriích jsou na tom Rusové stále více než dobře. Ruští hokejisté jsou v současné době hodně nevyzpytatelným, ale každopádně nebezpečným soupeřem. Nikdo nedokáže předem odhadnout, kteří hráči přijmou reprezentační pozvánku, ani to, jakou partu v kabině vytvoří. Přesto patří k velmi respektovaným soupeřům, a nic na tom nezměnilo ani vyřazení ve čtvrtfinále posledního světového šampionátu, po kterém podrobili ruští hokejoví odborníci tvrdé kritice trenéra Pljuščeva.

WEBOVÉ STRÁNKY
www.frh.ru (Oficiální stránky ruského hokejového svazu)
www.phl.ru (Oficiální stránky ruské Superligy)

STATISTIKY
Přehled výsledků a plánovaných akcí v sezóně 2003/04 naleznete ZDE

MEDAILE
Mistrovství světa - zlato: 22x -1956, 1963 - 1971, 1973 - 1975, 1978 - 1983, 1986, 1989, 1990, 1993.
Stříbro: 8x - 1955, 1957, 1958, 1959, 1972, 1976, 1987, 2002.
Bronz: 5x - 1960, 1961, 1977, 1985, 1991.

Olympijské hry - zlato: 7x - 1956 (Cortina d´Ampezzo), 1964 (Innsbruck), 1968 (Grenoble), 1972 (Saporro), 1976 (Innsbruck), 1984 (Sarajevo), 1988 (Calgary).
Stříbro: 2x - 1980 (Lake Placid), 1998 (Nagano).
Bronz: 2x - 1960 (Squaw Valley), 2002 (Salt Lake City).

HRÁČI
Největší hvězdy: Sergej Makarov, Igor Larionov, Vladimír Krutov, Vjačeslav Fetisov, Boris Michajlov, Valerij Charlamov, Alexander Malcev, Vladimír Treťjak, Vladimír Petrov, Anatolij Firsov, Alexander Jakušev, Pavel Bure, Sergej Fjodorov.

Nejlepší hráči v NHL v ročníku 2002/2003: Sergej Fjodorov (Detroit Red Wings, 80 zápasů, 36 branek, 47 asistencí), Alexander Mogilnyj (Toronto Maple Leafs, 73 zápasů, 33 + 46), Alexej Kovaljov (New York Rangers, 78 zápasů, 37 + 40), Sergej Gončar (Washington Capitals, 82 zápasů, 18 + 49).

Stříbrný tým z MS 2002 - brankáři: Jegor Podomackij, Maxim Sokolov, Viktor Čistov. Obránci: Alexander Judin, Sergej Vyšedkevič, Dmitrij Bykov, Anton Volčenkov, Alexandr Guskov, Sergej Gusev, Dmitrij Rjabykin, Sergej Žukov, Dmitrij Kalinin. Útočníci: Maxim Afinogenov, Andrej Kovalenko, Valerij Karpov, Maxim Sušinskij, Roman Ljašenko, Ravil Gusmanov, Vjačeslav Bucajev, Vladimír Antipov, Alexandr Prokopjev, Alexander Savčenkov, Ivan Tkačenko, Andrej Razin, Dmitrij Zatonskij, Alexej Kožněv.

JAK JE VIDÍ...
Vladimír Vůjtek, trenér úřadujícího mistra ruské Superligy – Jaroslavle: „V ruském hokeji je v poslední době hodně finančních prostředků na to, aby se do tamní nejvyšší soutěže vraceli kvalitní hráči. Od těch se mohou učit mladí, tribuny bývají často vyprodané a popularita hokeje roste. V devadesátých letech to Rusům na mezinárodní scéně moc nešlo, protože hráči měli často jiné zájmy, než byla reprezentace, ale v současné době úroveň znovu stoupá. Ruští hráči jsou poměrně poctiví v přípravě, možná v nich zbylo něco z minulého myšlení. Málokdy něco ošidí, protože vědí, že by se to v důsledku mohlo obrátit proti nim. Uznávají autority a o jejich slovech nepochybují, a takovou autoritou je pro ně i trenér. Jsou fyzicky perfektně vybavení, skvěle bruslí a mají mnohdy dokonalou techniku hole. Škoda jen, že nejsou psychicky odolní vůči nejrůznějším vnějším vlivům.“