HISTORIE

Německo patří v Evropě k prvním zemím vůbec, ve kterých se kdy nějaký hokejový zápas odehrál. Už 4. února 1887 se na jezeru Halensee v Berlíně odehrálo utkání mezi Akademickým sportovním klubem Berlín a týmem, složeným ze studentů. Historie zaznamenala i první německý hokejový výsledek: ASK vyhrál 11:4. První vyloženě hokejové oddíly vznikly ale až o pár let později, na začátku 20. století. V roce 1901 spatřil světlo světa klub v Berlíně, následovaly Drážďany, Hamburk, Brémy, Mnichov, Königsberg, Heidelberg, Mannheim a Wiesbaden. V roce 1908 byli hokejisté přijati do Svazu německých sportů na ledě (Deutschen Eissport-Verband), a 19. září 1909 vstoupili jako šestá země v pořadí do Mezinárodní hokejové federace. Rok nato se reprezentace Německa vydala na první mezinárodní turnaj a na mistrovství Evropy v Avants/Montreux skončila druhá za Anglií, a za další rok se už evropský šampionát konal přímo v Německu, tehdy vyhrály Čechy. Až v roce 1912, tedy jedenáct let po založení prvních klubů, se uskutečnil první ročník domácí ligy, vyhrál Bruslařský klub Berlín (Berliner Schlittschuhclub). V roce 1930 získalo Německo první ze svých dvou velkých zlatých medailí  na domácí půdě v Berlíně vyhrálo mistrovství Evropy. Totéž se Němcům povedlo i o čtyři roky později v Miláně, a do sbírky přibývaly i cenné kovy ze setkání nejlepších světových týmů  v roce 1930 byli Němci stříbrní na MS, o dva roky později i na olympijských hrách v Lake Placid a v bohatých třicátých letech získala tehdy silná reprezentace i dva světové bronzy.

Slibně se rozvíjející sport přibrzdila i v Německu druhá světová válka, v letech 1942, 1943, 1945 a 1946 neproběhl ani domácí šampionát, v roce 1947 se stal mistrem Německa tým SC Riesersee, ale zanedlouho se zároveň s rozdělením Německa na dva samostatné státy rozdělily i hokejové cesty v obou částích bývalé sjednocené země. V Německé demokratické republice ustoupil hokej jiným sportům, na popularitě nabralo především plavání nebo atletika. Na titul si mohly dělat zálusk prakticky jen dva týmy, Dynamo Berlín nebo Dynamo Weisswasser, a ani reprezentace nemohla pomýšlet na nějaké závratné úspěchy. Přesto se tehdejší NDR podívalo i do elitní skupiny světového šampionátu, ale díru do světa neudělalo.

V západní části bývalého Německa, Spolkové republice (SRN), se hokeji dařilo přece jen lépe. V roce 1953 přišla zatím poslední medaile z velkého turnaje  na mistrovství světa v Curychu a Basileji získali Němci stříbro, jehož hodnota ale není stoprocentní. Turnaj totiž dokončily pouze čtyři země, českoslovenští a sovětští hokejisté odjeli domů truchlit nad úmrtím státních představitelů Gottwalda a Stalina. Organizátoři v SRN dostali od Mezinárodní hokejové federace důvěru několikrát uspořádat i turnaj „A" skupiny mistrovství světa, a to přesto, že sami pendlovali mezi „áčkem" a „béčkem". O síle německého hokeje v zákulisí se pochybovat nedalo,  řada firem, podporujících třeba i Mezinárodní hokejovou federaci, pochází právě odtud, což se promítlo i v tom, že v roce 1975 byl šéfem světového hokeje zvolen Němec Günther Sabetzki, který ve funkci vydržel devatenáct let.

Němci mají ve své Síni slávy v hokejovém muzeu v Augsburgu na sto padesát hráčů, řadu funkcionářů, trenérů, rozhodčích nebo dokonce i novinářů, přesto čekají na velký mezinárodní úspěch a uznání dlouho marně. Před bouřlivým domácím publikem se občas dokáží vzepnout k dobrým výkonům, které ale nedokáží pravidelně zopakovat. Mimo německý led je to ještě o kousek horší. Favority občas Němci potrápit dovedou, o tom by mohl docela dobře povídat například tým bývalého Československa nebo současné České republiky, ale porážky s outsidery všechno zase smažou.

Nejbližší budoucnost hokejové reprezentace Německa není o moc růžovější. Ještě v minulých letech byl v tamní soutěži povolen prakticky neomezený počet míst pro cizince, čehož kluby hojně využívaly. Nakupovaly především hráče ze zámoří, často hokejisty, mající už výkonnostní zenit za sebou. Jedním z důležitých kritérií bylo i to, aby hráč dokázal přinést „kanadský" způsob hokeje, pod čímž si zřejmě funkcionáři představovali hlavně tvrdost a jednoduchost. Divákům na vyprodaných stadiónech se časté dunění mantinelů líbilo, ale pro německý hokej znamenalo málem předčasnou smrt. V roce 1995 se německé reprezentaci do osmnácti let podařilo získat na ME stříbro a začínalo se zdát, že se blýská na lepší časy. O tři roky později ale Němci vypadli z „A" skupiny mistrovství světa (poprvé od roku 1976), a zájem o hokej poněkud opadl. Pokus o přímý návrat se na ledě nepovedl, v Dánsku reprezentace neuspěla, ale jako pořadatel světového šampionátu v roce 2001 se mezi elitu přeci jen vrátila. Na zimních olympijských hrách v Salt Lake City se Německo ocitlo na své historické houpačce zase nahoře, v kvalifikaci porazilo Slovensko, Lotyšsko i Rakousko a postoupilo do čtvrtfinále. Tam už to sice s výsledky nebylo tak slavné, ale konečné páté místo, o které se Němci dělili s Českem, Švédskem a Finskem, stálo za oslavu.

A jak to bude s německým hokejem vypadat dál? Pravděpodobně pořád stejně. Sinusoida se dokáže pořádně vychýlit na obě strany, přičemž nahoru jí pomáhá především ekonomická síla Německa, dolů zase tlačí někdy hodně krátkozraká hokejová politika tamních funkcionářů. Světový šampionát ve Finsku v roce 2003 naznačil, že by se křivka znovu mohla pohnout směrem, který se německým fanouškům může líbit. Reprezentační dres oblékla řada poměrně mladých hokejistů, mnozí z nich byli na podobné akci vůbec poprvé v životě. Němci postoupili do čtvrtfinále a v něm odolávali pozdějším mistrům světa z Kanady tak, že zápas muselo rozhodnout až prodloužení. Sympatický výkon pochválila média i trenér Hans Zach, jehož rukopis je na hře týmu hodně znát. Příští rok se prý bude muset s Německem počítat znovu.

WEBOVÁ STRÁNKA
www.deb-online.de

STATISTIKY
Přehled výsledků a plánovaných akcí v sezóně 2003/04 naleznete ZDE

MEDAILE
Mistrovství světa – zlato: -
Stříbro: 2x - 1930, 1953.
Bronz: 2x - 1932, 1934.

Olympijské hry - zlato: -
Stříbro: -
Bronz: 2x - 1932 (Lake Placid), 1976 (Innsbruck).

HRÁČI
Největší hvězdy: Erich Kühnhackl, Uwe Krupp, Olaf Kölzig, Helmut de Raaf, Dieter Hegen, Udo Kiessling, Xaver Unsinn.
Nejlepší hráči v NHL v ročníku 2002/2003: Olaf Kölzig (Washington Capitals, brankář, 66 zápasů, úspěšnost 91,9%, průměr branek 2,40), Marko Sturm (San Jose Sharks, 82 zápasů, 28 branek, 20 asistencí), Jochen Hecht (Buffalo Sabres, 49 zápasů, 10 branek, 16 asistencí), Dennis Seidenberg (Philadelphia Flyers, 58 zápasů, 4 branky, 9 asistencí), Uwe Krupp (Atlanta Trashers, 4 zápasy).

Medailisté z olympijských her 1976 – Innsbruck - brankáři: Weishaupt, Kehle. Obránci: Berndaner, Kiessling, Metz, Auhuber, Thanner, Völk. Útočníci: Köpf, Kühnhackl, Funk, M. Hinterstocker, Schloder, Phillipp, Köberle, Boos, F. Vozar, Reindl. Trenér: Xaver Unsinn.